Pohádka o písmenku E

Milí rodiče, 

protože máme tento týden spoustu nemocných dětí a začali jsme probírat nové písmenko E, byla bych ráda, kdybyste dětem přečetli pohádku, aby o nic nepřišly. Děkuji :-)

 

Jak se lev česal

 

Žil jednou jeden lev a ten se jmenoval Eman. Vlastně Eman III. Byl to totiž král a králové obvykle nějaké to číslo za svým jménem mívají. Eman III. vládl v zemi zvířat. Byl to moudrý a spravedlivý král a zvířátka ho měla ráda. Víte, jak se pozná moudrý král? Přece tak, že umí nejen vládnout, ale také poslouchat rady svých poddaných.

 

Jednou přiběhla k Emanovi opička a povídala:

,,Veličenstvo vážené,

máte chlupy zježené.

Ten, kdo vládne, měl by snad

trošičku se učesat."

 

Lev opičku pozorně vyslechl a hned začal o jejích slovech přemýšlet. ,,Ano, ano. Opička má pravdu. Jsem král, musím jít zvířátkům příkladem. Nemohu chodit s rozcuchanou hřívou." Hned se vypravil do města a po cestě si říkal:

 

,,Koupím hřeben, ne že ne,

na mé chlupy zježené.

Sčešu si je za uši,

pak se projdu po buši."

 

Eman si ve městě koupil krásný veliký hřeben. /nakreslíme dětem na papír E s více čárkami/ Největší, co měli. Jen přišel domů, hend se začal česat. Ale ouha, jeho hříva nechtěl hřeben pustit. Zamotala se do hřebenu a jak Eman táhl a táhl, vylomila z něj několik zubů. /vygumujeme pár čárek/ Zkusil to ještě jednou, ale výsledek byl stejný. /gumujeme tak, až nám zůstane písmeno E/ Lev se smutně díval na to, co zbylo z hřebenu /E/ Najednou se mu oči rozzářily. ,,Vždyť ten hřebínek vypadá jako písmenko, které stojí na začátku mého jména!" Vzal šňůrku, zbytek hřebenu na ni přivázal a pověsil si ho na krk. Pak si uhladil hřívu drápy a vydal se za zvířátky. Kudy šel, tudy se ozývalo:

 

,,Náš král kráčí po buši,

zase mu to moc sluší.

Nemá chlupy zježené,

je to Eman s velkým E."

 

Po čase se králi Emanovi III. narodil syn Emánek. To bylo slávy. Všechna zvířátka chodila králi blahopřát. Král Eman byl na syna moc pyšný a chtěl mu dát něco, co žádný princ nemá. Vzpomněl si, že mu kdysi vyprávěl jeho děda Eman I. o králi, který jezdil v kočáře. Zavolal zvířátka a řekl:

 

,,Kdo vyrobí zakrátko,

kočár pro mé děťátko,

odměna ho nemine,

jako že jsem Eman s E!"

 

Zvířátka se dala hned do práce. Každý zkoušel dělat, co ho napadlo, ale kočárku se to moc nepodobalo. Však také ani král Eman, ani žádné jiné zvířátko kočár nikdy neviděli. Jen chytré opičky byly s kočárem nejdál. Nalámaly větve a upletly z nich vaničku. /na papír nakreslíme ležaté C/ Pak přimontovaly opěrátko. /dokreslíme svislou čáru, takže náv vznikne malé e, ale naležato/ Že by měl mít kočár také kola, to samozřejmě nevěděly. Ale protože to netušil ani Eman III., měl z opičího kočárku velkou radost. Za odměnu dostaly opice dva trsy banánů a pět kokosových ořechů k tomu, a pak se všichni chystali na první projížďku. Usadili Emánka do vaničky a zkusili kočár popostrčit. Strkali a strkali, ale šlo to moc špatně. Nakonec se kočár převrhl. Emánek se rozplakal:

 

,,Mě už jezdit nebaví,

bouchlo mě to do hlavy.

Teď mám bouli na čele,

já chci domů, é, é, é!"

 

Král Eman se v duchu zlobil, že se nechal od opic napálit. Od té doby pak všemu nepovedenému říkal ,,zase ňáká opičárna". Ale kočár nakonec přece jen využili. Emánek se v něm mohl houpat jako v houpačce /nakreslíme správně e/, a vždycky si přitom broukal:

 

,,Houpy, houpy - vesele

ráno skáču z postele.

Houpy, houpy - hej, hou, hej,

ty se taky pohoupej."

 

Dětem názorně malujeme na papír v průběhu příběhu či po dovyprávění. Dále si děti můžou zkusit poskládat velké E z pastelek (+ zopakovat skládání písmen M, A, L) či nastříhat papír a vytrhávat jednotlivé zuby hřebene, až zbyde tvar E.